LETNÍ SLUNOVRAT A SVATOJÁNSKÁ NOC

Letní slunovrat je obdobím, kdy slunce při svém pohybu dosahuje největší odchylky od rovníku, dostává se nad obratník raka a poté se začíná vracet.

Téměř na celém světě byl letní slunovrat od nepaměti doprovázen obřady, motivovanými kultem Slunce a ohně. Některé momenty dokonce naznačují, že slavnosti letního slunovratu svou velkolepostí a kolektivním charakterem byly u Slovanů nejen jednou z nejvýznamnějších událostí roku, ale že na sklonku pohanství předstihovaly podobné oslavy u okolních národů.

Oslava slunovratu trvala několik dní a realizovala se v určitém časovém předstihu. K základním složkám slunovratových zvyků patřil oheň ve více formách. Byly to především vatry, kolem nichž nejen mládež, ale i ženy a muži zpívali, tancovali a často je i přeskakovali. Představy o klesání slunce z nejvyššího bodu nebeské klenby vyjadřovala hořící kola spuštěná z vrchů do dolin.

Důležitou složkou obřadů byla i voda. Podle rituálního koupání všech účastníků vznikl východoslovanský název celého svátku „kupala“. S tekoucí vodou a rosou souvisely i další zvyky zaměřené na přivolání deště, zabezpečení zdraví a také na otázky osobního života v blízké budoucnosti.

Lidé více způsoby využívali rostliny, které v té době kvetly. Slunovratové obřady především sledovaly hospodářské cíle, protože slunce patřilo k činitelům, které rozhodovaly o tom, zda země vydá dostatek obživy pro lidi.